OLEJE S VYSOKÝM SPF (aneb Pokus o opálení II)

To vám zas měla erudovaná a graduovaná geniální nápad.

Ona se totiž rozhodla skoncovat s opalovacími krémy jednou provždy a nahradit je čistou přírodou. Jednosložkovým mazadlem. Čili olejem.

Teď vám asi běží hlavou něco na způsob: „Ty vole, dneska už daj titul fakt každýmu.“ (Tenhle výrok rozhodně nepopírám, koneckonců, znám případy disponující vysokoškolským diplomem, kterým bych nesvěřila do péče ani hibernujícího křečka.)

Tady ale nemám na mysli, že se vyrácháte v řepce a vyrazíte na pláž zadělat na rakovinu. Pokud jste to dosud nevěděli a ve škole vám to neřekli, opravdu existují oleje, které mají poměrně hodně vysoký SPF (ochranný faktor), jen je neseženete na rohu ve večerce. A právě toho jsem se chytila. Těch olejů, ne té večerky.

Abyste správně chápali význam SPF (což přiznávám jsem až donedávna nevěděla), tak vězte, že udává, kolikanásobně déle můžete zůstat na slunci, aniž byste se spálili. Takhle kostrbatě řečeno to zní složitě, takže příklad. Stoupněte si nenamazaní na slunce – to se vám za léto minimálně jednou podaří. Za jakou dobu jste začali humrovatět? Já možná za 15 minut. Pokud máte mazadlo s SPF 20, můžete na slunci pobýt 20krát déle – takže 300 minut – než se začnete nezdravě fritovat. Jedná se o přibližný údaj a samo, že záleží na fůře dalších faktorů – jestli se neustále mácháte v moři, hodně se potíte nebo oboje zvládáte současně.

Neb jsem tvor teplomilný až horkomilný a sluncisevjednomkusevystavující, rozhodla jsem se směnit cinkaninu za tři oleje s tím nejvyšším SPF – olej z pšeničných klíčků, mrkvový olej a malinový olej. Celé léto jsem všechny tři podrobovala zátěžovým testům na českém, slovenském, italském i portugalském slunci.

A jak to dopadlo?

 

OLEJ Z PŠENIČNÝCH KLÍČKŮ (Saloos)

Tohodle fešáka od Saloosu jsem zakoupila jako tu nejlevnější variantu ze všech možných. Nejsem sněhurkoidní typ, proto jsem jeho údajný SPF 20 považovala pro začátek za dostatečný.

• • Že prej… Neb jsou pšeničné klíčky nabouchané vitamíny, především Éčkem, olej z klíčků vaše tělo opancéřuje nejen proti slunci, ale i proti volným radikálům.
  • Ehm… nevoní. Nebo jak komu. Fanatičtí chovatelé křečků a morčat v něm najdou zalíbení, protože to vůní dost připomíná krmivo pro hlodavce, myslím takové ty slisované granule.
  • Ehm… je dost hutný. A já si ho samozřejmě na sebe matlala nasucho. A oleje se obecně mnohem lépe vpíjí do kože, pokud ji máte navlhčenou. Takže šup do ledové přehrady a mazat až pak.
  • SPF 20? Dost pochybuju. Na českém květnovém slunci jsem strávila nějaké dvě hodiny (a to prosím ne od 12 do 14) a začala jsem červenat. Ale ozkoušela jsem si, že tu hodinku to bezpečně funguje. U mě.
  • Je to na vás. Pokud se do podobného experimentu pustíte, tak začínejte pozvolna a radši se napatlejte po každé hodině znovu. Tímhle tempem do týdne vypotřebujete celý obsah lahvičky a odeženete všechny potenciální ctitele z okruhu pěti kilometrů (kromě fanatických chovatelů křečků). Určitě nedoporučuji pro intenzivní slunění na pláži.
  • Kolik uroníte? Vaši peněženku tenhle experiment očeše o 90-110 káčat a za něj dostanete 50ml fuffi-fuffi lahvičku.

 

MRKVOVÝ OLEJ (Soaphoria)

Taky jste po přečtení nadpisu začali pitvat karotku, abyste v ní našli stopy po semínkách, ze kterých by se olej dal vylisovat?

V případě mrkvového oleje je to malinko jinak. Vyrábí se macerací mrkve ve slunečnicovém oleji, do kterého se během tohoto procesu vylouhuje beta-karoten a další ňaminky, po kterých je vaše kůže celá divá. Áá-néé-bóó macerací mrkvových semínek v oleji, což už je jiná meta a jiná cenová kategorie.

Tož zakoupila jsem roztomilého prcka ve fešácké lahvičce od slovenské firmy Soaphoria, který slibuje SPF 38-40, a jala se na zahradě grilovat svou sedinku.

• • Lahvička je mici, ale nepraktická. Až olej vypotřebujete, bude lahvička príma třeba na slivovici. Taky se vám z ní olej jen tak nevylije do tašky, protože dobře těsní. Ale při aplikaci oleje to krapínek teče po flaštičce. Ne nějak dramaticky, ale teče. A oranžová není nová bílá.
  • Voní neutrálně. Díkybohu za to.
  • Netřeba se slunit. Protože když si tuhle oranžádu napatláte na tělo, zjistíte, že máte rázem o dva odstíny tmavší pokožku.
  • Jeho SPF mě nepřesvědčilo. Na slunci jsem strávila tak hodinu a skončila s paviáním zadkem.
  • Je všestranný. Pokud SPF zklame, pořád se dá využít na obličej jako hodnotná výživa, páč slunečnicový olej není komedogenní (= neřádutvorný) a beta-karotenu není nikdy dost.
  • Dá se vyrobit i doma. Ideálně nakupte bio mrkev a bio slunečnicový olej a pusťte se do díla. Já našla jednoduchý recept zde.
  • Kolik uroníte? Tohodle 50ml chalána jsem přiznávám vybrala i kvůli vzhledu a vyplázla za něj 130 kaček. Za stejnou cenu ale zakoupíte mrkvový olej od Wolfberry, jen dvojnásobné množství.

 

MALINOVÝ OLEJ (Wolfberry)

Když přijde na malinový olej, copywriteři se při popisu jeho účinků rozvášňují k slzám. Důvody by se našly. Obsahuje třeba jediné Éčko, na které stárnoucí dámy rády slyší, a to vitamín E, který hraje roli antioxidantu. Dále v něm naleznete esenciální mastné kyseliny, fytosteroly a karotenoidy, takže od něj prostě nemůžete čekat žádnou záludnost. Olej také významnou měrou chrání pleť před UVA i UVB zářením a jeho SPF se pohybuje v rozmezí 28-50. Tady bych po osobní zkušenosti dodala jedno důležité slůvko – údajně.

• • Naprosto nemalinová barva i odér. Vím, že čekáte růžovoučkou malinovku, která vám přivodí cukrovku už pouhým přivoněním. Omyl. Budete na sebe patlat cosi žluto-zeleného, co vůní dost intenzivně připomíná ten nejokurkovatější okurkový salát. (Interní pozn. Pan Domácí si stojí za tím, že to smrdí jako ředidlo, a dal mi doživotní zákaz olej používat.) Pravda je, že okurkový odér se vás bude držet i po poctivé sprše. A ručníku se taky jen tak nepustí.
  • Jeho SPF je… diskutabilní. S docela dobrými výsledky jsem ho ozkoušela v ČR, samozřejmě ne na nejžhavějším odpoledním slunci. Pak jsem vyrazila na týdenní pochod napříč Dolomitami a vzala ho s sebou namísto opalovacího krému. (Na mou obranu bych chtěla říct, že i norští meteorologové se občas spletou a místo týdne azura předpoví oblačnost a déšť.) První tři dny jsem se držela obstojně, ale čtvrtý den non-stop slunce jsem se zrůžovělými končetinami sestoupila do nejbližšího městečka a koupila si klasický opalovací krém. Na intenzivní slunce bych ho rozhodně nedoporučila. Zato na méně intenzivní slunění od 15 do kuropění bohatě postačoval.
    
  • Je všestranný. Dobrá věc na rostlinných olejích je, že na rozdíl od pleťových krémů a dětí je můžete sníst, když vás přestanou bavit. Nemusíte ho používat na slunění a na celé tělo, ale třeba jako odličovadlo nebo pleťové mazadlo. Nebo na zálivku do salátu. Samozřejmě, že do okurkového.
  • Kolik uroníte? Cena za 100ml lahvičku BIO malinového mazutu od Wolfberry vychází na 390 káčat. Lepší značku poměr cena-příkon jsem nenašla. Já vím, je to dost… za stejné peníze si můžete pořídit třeba jeden pár zlevněných sandál od Deichmanna nebo osm párů sešmatlaných bot ze sekáče. Ale haló, tohle je olej z malinových semínek! Z těch pidižvíků, kteří vám zalézají do mezizubních prostor, když skrz plot pleníte sousedovic keříky. Takže mi cena přijde celkem fér.

Abych to shrnula, oleje s vysokým SPF nefungovaly úplně podle mých představ. Neměli byste je používat jako plnohodnotnou náhradu opalovacích krémů, pokud víte, že se budete delší dobu vyskytovat na prudkém, odpoledním slunci – ať už na pláži nebo během sportovní činnosti, jako je přechod Alp (bez slonů), cyklistický výlet napříč marockou pouští, beachvolejbal, alpské jarní lyžování v plavkách apod. Sněhobílým, rychle se připalujícím typům bych je neradila na ochranu před sluncem používat vůbec.

Na druhou stranu, snědším typům postačí na nějakou hodinku dvě chození po městě (a tím městem nemám na mysli Timbuktu), na kratší sportovní činnost, u které nejste v jednom kuse vystaveni slunci, nebo na pozdně odpoledním slunění. V tomto případě bych určitě raději sáhla po oleji z malin či pšeničných klíčků. Musíte však počítat s nutným zlem, a tím je odér.

Já jsem se po dosti bolestivých experimentech poučila a radši se v nejsilnějším odpoledním slunci klidím do stínu – a pokud už se mu musím vystavit, raději si to pojistím klasickým opalovacím krémem. Ale výzkum ještě nevzdávám.

Máte za sebou podobné hokusy-pokusy s oleji na opalování? Nebo raději volíte asijskou „parapletovou metodu“?

Zdroj chytrých informací: Majka shop