Vím naprosto přesně, kdy jsem si s tímhle pohublým příbuzným pomela padla do oka.
V Itálii.
Podnikla jsem tehdy jednodenní úprk z Říma před cáklým hippie hostitelem, kterého jsem si nabrnkla přes Couchsurfing. O tom, že to byla hurá akce, svědčilo už to, že jsem se z jeho bytu vyplížila fikaně kolem sedmé ráno, kdy ještě vyspával. Bohužel jsem přitom opomenula pár detailů – jako například jídlo na celý den a dvoulitrovou láhev vody.
To možná zní jako banalita, ale schválně – zkoušeli jste někdy v malé přímořské díře jménem Nettuno vystopovat v pravé poledne supermarket? Sámošku? Večerku? Cokoliv, kde si můžete v jedné plastové flašce odnést více než půl litru vody a neutratíte přitom stejnou sumu, na kterou vás vyšel lístek na vlak z Říma sem?
Člověku, kterého odkojily lídlácké a alberťácké otevíračky od sedmé ranní do deváté večerní (a to sedm dní v týdnu), může taková italská siestička proměnit rutinní záležitost nákupu v čiré peklo. Zvlášť pobíháte-li po podobné díře s olbřímí krosnou jménem Kraken a potíte se od kořínků vlasů ke konečkům (což výjimečně nebyl tento případ).
Křižovala jsem rozpálené centrum hodnou dobu a bojovala s touhou nalokat se krajně podezřelé vody z kašny, když tu na mě konečně zasvítila cedule Conadu. Vběhla jsem do pohádkově vyklimatizovaného obchodu a na malý okamžik zažila nanebevzetí. Slina si řekla o cokoliv tekutého, co je vychlazené na minimálně 5 °C, ale kdovíproč začala vyžadovat hořčiny (možná se ve mně probudil český „pivní pud“). Proto jsem automaticky popadla 100% grepový džus.
A tak se ze mě a grepu (neboli italsky „pompelmo“) stala nerozlučná dvojka. Kdo necestoval několik týdnů s Krakenem na zádech v přecpaných a vydýchaných jihoitalských vlacích a nepokoušel se na pobřeží najít příhodné místo pro spaní pod širákem, nepochopí můj bezmezný obdiv k tomuto citrusu.
Toto rozvláčné tlachání myslím dostatečně vysvětluje, proč jsem při výběru sprchového oleje od Saloos sáhla po grepu. A proč že jsem vlastně sahala po něčem tak nelogicky znějícím, jako po sprchovém oleji?
- Tenhle sprcháč stojí a padá na olejovém složení. Z etikety na vás vyjukne bio slunečnicový, bio sezamový a mandlový olej.
- Korunu tomu nasazuje grepový esenciální olej, který má v popisu práce odlifrovat celulitidu (zatím neřeším, ale co není, může jednou být, že?) a svou vůní vám uklidnit pocuchané nervy (= připomenete si tu hrůzu, kdy jste se v Kalábrii ve 35 °C ve stínu pokoušeli nějaký stín najít, a svět je hned krásnější).
- Následně se trochu zděsíte složek PEG-40 sorbitan peroleate a laureth-4, jejichž jediným proviněním je, že pomáhají vytvářet emulzi. Nicméně dočetla jsem se, že laureth-4 je komedogenní (= vyrojí se po něm neřádi, čili akné) a může u některých přecitlivělých jedinců podráždit kůži.
- Neobsahuje sulfáty, díky kterým mýdla hezky pění. Mydlinkomilové si holt budou muset vystačit s emulzí, která maximálně lehce zbělá, když ji budete na těle hodně šudlat.
Konopný sprchový olej od téhož výrobce by asi mé ekzematoidní hnátky potěšil víc, ale jak si jednou pustíte nějaký citrus k tělu, je z toho láska až za hrob. Po půlhodinovém ráchání se ve sprše a potlačování chuti vylokat obsah lahvičky mohu potvrdit, že:
- Voní a osvěžuje. Voní tak ukrutně grepově, že se ještě deset minut po sprše budete omámeně pohybovat po bytě s nosem přitisknutým k vlastnímu předloktí.
- Umyl. I bez mydlinek. Ale žínka vytvoření emulze dost usnadnila.
- Přiměřeně promastí a hydratuje. Vylezete ven a jste krásně heboučcí a vláční, nikoliv však umaštění. Dojatě přísaháte sprchovým olejům od Saloos věrnost až na věky a začínáte v jejich letáčku propiskou zatrhávat, který si pořídíte příště. A platební kartu připravíte na to, že ji brzy pumpnete o značný obnos.
- Je ho tak maličko! 125 ml balení dokáže zmizet rychle, zvlášť když si ho zamilujete natolik, že se jím chcete oblažovat každý den. V Saloos ale nejsou včerejší a pro tyto požitkáře vytvořili i 250 ml a 500 ml balení. Mně se každopádně myšlenka malého balení líbí, protože takto mohu otestovat víc druhů, aniž bych se finančně zruinovala.
- Kolik uroníte? 125ml lahvinka vás očeše o 110-130 káčat. Zatím si tedy grepovou sprchu šetřím pro speciální příležitost, třeba jako odměnu za poctivě ušlapané kilometry na kole ve 30 °C, kdy jsem navíc hodila tygra do kopřiv. Nebo když jsem po celodenním stěhování zaplula do bytu zráchaná potem od hlavy k patě. Na něco už přijdete 😉
Jak jsem si tak pročítala složení, napadlo mě, že nemůže být tak těžké sprchový olej vyrobit. Už jsem se vybavila esenciálním grepovým olejem, takže je to hádám jen otázka času.
A jaké je vaše nejoblíbenější ovoce, bez kterého nepřežijete léto?
Zdroj chytrých informací: Složení kosmetiky