Ofce toho má za posledních pět let nacestovaného opravdu dost. Itálii prokřižovala odshora dolů. Od nejvyšších vrcholů Dolomit, přes Veronu…
… kde se rozplývala nad Julčiným domem… a pak nakoukla do Benátek, Boloně…
… pokreslila chodník ve Florencii a pokusila se odnést šikmou věž z Pisy…
… zanechala stopy na pobřeží západního Toskánska i východního Marche, v Laziu, Kampánii i Kalábrii…
… aby nakonec asistovala s pouličním muzicírováním v Apulii a na Sicílii. Kde zrovna bouchla Etna.
Když už se jí Itálie okoukala, vyrazila do Japonska. Prošmejdila každý bambusový les v regionu Kansai, prolezla Kjóto od západu k východu a pak hupsla na letadlo do Thajska…
… kde to někdy musela vzít pěcha přes koleje. A nakonec už to bylo trapné, tak poctila návštěvou i Paříž a Irsko.
Za tu dobu ozkoušela všechny možné způsoby přepravy: letadlo (první let pro ni i pro její paničku), vlak, motorku / vespu / skútr / harley…
…auto, paniččin „nožní pohon“, zatímco se schovávala v batohu…
… plátěnou tašku, když chtěla být ve městě za dámu… a bezprstové rukavice, když chtěla být za vožungra…
… někdy zase dala přednost svému pytlíčku, kapse v mikině nebo improvizovala.
