Ofce rozhodně nemá mlsný jazýček. Nacpe do sebe všechno, na co přijde. Miluje sicilskou zeleninu, ligurské fíky a pak je schopná odrovnat si žlučník neapolským tarallonem s mandlemi, pepřem a sádlem.
Některé kousky jsou jako z pohádky a nemůže se na ně vynadívat.
Ale rozhodně u ní vede italská kuchyně. Pro tu nejlepší focacciu si dojela až do Apulie… za arancinem cestovala na Sicilii… a za fazolemi do Toskánska.
Někdy je masová a nadlábne se tyrolského špeku. Jindy zas zaboří čumák do sýrem okrášlené focaccie a pizzy.
A nesmí chybět ani pasta s poctivým pestem genovese… a ochutnávání podivných mořských živočichů.
Po čem se ale může utlouct a z čeho přibírá gramy jak na běžícím pásu, jsou sladkosti. Kvůli takovému francouzskému croissantu by klidně letěla až do Paříže a pro sicilské cannolo nasedla na trajekt směr Messina. A moc si pochutná i na makových buchtách od maďarských sousedů.
Nebrání se tomu vyzkoušet i jiné než evropské chutě. Třeba japonské nebo thajské. Ale čokoláda je stejně nejlepší!
Třeba sicilská čokoláda z městečka Modica, která se v horku nerozpouští, takže si Ofce nedopiplá čumák. Hmm, nebo co takhle pistáciovou a mandlovou granitu s brioškou na snídani? No dobře, tak radši neapolskou sfogliatellu s lískooříškovou kávou, když není zbytí. Vybíravá není.
Ale učarovaly jí i české chutě. Takový vánoční perníček… nebo vínečko ze soudku…
A protože ráda Harryho, ochutnala i máslový ležák, ze kterého vzápětí přibrala dvacet gramů. Takže odteď už jenom nalehko… Pálava jí vyloženě svědčí.
