Jíl a bláto mě fascinovaly už jako malou. Sice kdovíjak dobře nechutnaly, zato dokázaly posloužit nám, odkojeným Sametovou revolucí, jako levná plastelína. Dnešní děti sotva poznají tu radost, kdy u rybníka tunelují břeh, aby nakutaly co nejvíc jílu, aby si z něj potom uplácaly figurky zvířátek a aby potom mohly se slzami v očích sledovat, jak je ten malý protivný cizí špekatý kluk v záchvatu závistivého amoku nahází do rybníka nebo jak celý projekt v žáru slunce popraská a rozdrolí se. Dnešní děti si tuhle dobu temna možná jednou pustí pro pobavení na YouTube, pokud jim ovšem zbude čas mezi sledováním důležitých životních epoch krále Jiříka (Jiřík hraje videohry I, Jiřík hraje videohry II, Jiřík hraje videohry III, …) nebo krále Kazmysvěta.
Abych článek neprofrflala variacemi povzdechů na „tu dnešní mládež“, vrhnu se na frflání na téma Maroko, zemi, kterou jsem nedávno připsala na svůj bačkorový seznam. Tento seznam ale v mém pojetí neznamená totéž, co ve filmu Než si pro nás přijde (tj. osobní soupis věcí, které chcete stihnout předtím, než natáhnete bačkory). Můj bačkorový seznam naopak zahrnuje to, čemu by se člověk měl vyhnout, pokud nechce natáhnout bačkory předčasně. S určitostí vím, že nemám ambice provozovat parkour na výškových budovách, ňuňat odrostlého hrocha nebo učit na druhém stupni základní školy. Stejně tak jsem se bez pláče smířila s tím, že nikdy nenavštívím Indii, Somálsko, Pákistán, Afghánistán a Maroko. Proč si razantně krátit už tak dost krátký život? A proč hledat dobrodružství daleko za hranicemi ČR i zdravého rozumu, když kdesi u Vsetína harcuje medvěd brtník a o pár kopců dál vás zase napadne roj agresivních a evidentně vyhládlých slunéček sedmitečných? (Od toho útoku už jim neřeknu jinak než žerušky. Nejsem žádná fňukna, ale ty mrchy tečkovaný fakt dost ošklivě kousaly.)
Přitom zrovna Maroko a Indie jsou země, které bych ráda navštívila, rozumějte pro jejich přírodní krásy, architekturu, gastronomii, etno módu či hudbu. Kdo by nerad ochutnal tandoori kuře s naanem a nezapil to vychlazeným mangovým lassi a nenechal si přitom potetovat ruku hennou? A kdo by nechtěl nakouknout pod pokličku tažinu, prolézt Marakéš a namodralý Chefchaouen nebo nalézt pokoj v duši v saharské poušti? A hlavně, která slečna by si nechtěla vychutnat přírodní poklady, kterými Berberky hýčkají svou tělesnou schránku?
O arganovém oleji neboli marockém zlatu jsem se sáhodlouze rozplývala tu. A teď budu slzet nad dalším objevem, tedy marockým jílem (též Rhassoul, Ghassoul), který pochází ze severovýchodního Maroka. A proč to?
-
- obsahuje hromadu minerálních látek – sodík, vápník, fosfor, mangan železitý, na co si jen vzpomenete
- umí do sebe nacucat toxiny z pokožky, uvolnit póry a udržet na uzdě zjančené mazové žlázy
- je spásou pro všechny, kterým byla dána do vínku lupénka, ekzémy, pigmentové skvrny či všemi zbožňované akné
- pokud vyznáváte „no-poo“ filosofii, můžete si v něm vyráchat vlasy a nahradit jím mýdlo
Tak jo, chci bejt krásná a žádoucí. S touhle myšlenkou jsem smíchala lžičku jílu s dvěma lžičkami vody a pár kapkami jojobového oleje (není nezbytně nutný) a napatlala si hmotu na očistěný obličej. Po dvaceti minutách, během kterých jsem stihla vystrašit pana Domácího tak, že dostal škytavku, jsem zaschlou parádu smyla teplou vodou. Protože už mám zkušenosti s různými pleťovými maskami a peelingy, neměla jsem přehnaná očekávání, ale marocký jíl mě svými účinky ohromil tak, že jsem si hned namíchala další várku a namatlala si jím k radosti pana Domácího celé tělo. Pleť byla viditelně rozzářenější, čistší a na dotek jemná, rozhodně ne vysušená jako u zeleného jílu. Ale opět, s černými tečkami to moc nepohne – ledaže bych je přejela bruskou.
A teď k šamponu, který připravíte stejně jako masku, jen znásobte množství podle velikosti vaší hlavy a případně přikápněte pár kapek oleje. Pokud jste zvyklí na mlaskavé zvuky krémového šamponu, s jílem bude chvilku trvat, než se prolomí ledy. Bahno si zkrátka musíte naplácat na lebku (ne po celé délce vlasů!), trochu ho promnout, aby se dostalo ke kořínkům, a dát si pár minut veget. A pak vymývat, vymývat a vymývat, dokud se neucpe odtok.
-
- Nepálí. Maska při zasychání jemně pne a po smytí můžete na okamžik jemně zčervenat v důsledku prokrvení. Žádné drama nebo důvod k hysterii.
- Míchejte. Při míchání pleťové masky můžete být kreativní a přidat k jílu trochu prášku z nimby či oxid zinečnatý. Nebo použít místo vody koloidní stříbro či libovolnou květinovou vodu.
- Šamponový šampion? I když jíl na mé hlavě nenatropil žádnou katastrofu, neměla jsem ten slastný pocit umytých vlasů, kterými chcete v záři slunce natřásat ze strany na stranu. Což je možná dáno tím, že mám hustší porost. Každopádně jsem to nevydržela a druhý den si vlasy umyla klasickou metodou. Možná to funguje, když člověk ze svého šuplíku vypudí všechny šampony a oddá se jen jílování.
- Kolik uroníte? Pokud jste z Brna, nejlépe vás vyjde jíl z Fichemy – 99 Káčat za 250 g. Vyplatí se i ten z Ekokozy, hlavně při odběru většího množství. Ve zdravých výživách a obchodech specializovaných na eko kosmetiku je nejčastěji dostupný frajer ve skle od Purity Vision, ale za ten už si krapínek připlatíte (199 Káčat za 200 g). Stejně jako za jíl od Saloos.
A co vy a vaše zkušenosti s jílem? Best friends forever? Nebo never more?