„Cožéé? Fóó?“ hihňali jsme se ve škamnách na střední, když nám vietnamský spolužák během svého referátu prozradil jméno populárního vietnamského jídla. Nudlová polívka versus svíčková, let the fight begin. A tak byla zase jednou asijská nudlová kultura nepochopena národem odkojeným knedlíky a instantní jíškou.
V té době bych se ani neodvážila pomyslet na to, že konzumace „fóó“ jednoho dne přesáhne můj celoživotní úhrn zmíněné svíčkové. Jednoduše proto, že jsem se za tou nudlovou parádou vydala s Panem Domácím do rodiště strýčka Ho a od té doby na ní oba ujíždíme. (A taky proto, že moje eMko je moderní máma, která nedá dopustit na italské prosciutto, indickou kuchyni a chobotnicový salát… svíčková v téhle konkurenci neměla šanci přežít.)
ČÍM ZAHNAT VELKÝ HLAD
Neříkám, že se s milovanou kontinentální snídaní nesetkáte v každém vietnamském hostelu. Míchaná vajíčka, tousty, cukrkandlové rosoly alias marmelády atakdále. Ale pokud jste škrti a nechcete vysolit nadbytečné love za snídani, která není automaticky v ceně ubytování, vyzkoušejte začátek nového dne v asijském duchu. Jak asi tušíte, o müsli s mlékem si můžete nechat zdát.
JARNÍ ZÁVITKY V Phobolandu tyhle rýžové zakuklence najdete pod pojmy nem rán (smažené jarní závitky) a nem cuon (čerstvé závitky neboli letní). Oba druhy však stojí za to vyzkoušet – ano, i ty smažené, pokud na vás kvůli tomu nezačne váš žlučník frčet. Čerstvé vás zasytí víc, protože 10 cm dlouhá potrubí jsou bohatě plněná kulatými rýžovými nudlemi, masem a/nebo krevetami a zeleninou a vy si je namáčíte do kyselé nebo krémové arašídové omáčky. A bacha, občas se do náplně vloudí durian nebo – v lepším případě – mango. Dva takoví macci vás očešou o skromných 20,000 dongáčů. Na stejný peníz vás vyjdou i ty smažené, které jsou co do objemu podstatně menší, zato co do chuti silně návykové.
PHO BO / PHO GA Tohle není výhradně snídaňová záležitost, ale vietnamský fenomén, který můžete konzumovat vzhledem k jeho ceně a chuti v libovolném množství a v kteroukoliv denní i noční hodinu. Tedy pokud nejste přísní vegani nebo neprosíte každou podušenou mrkvičku o odpuštění.
Polévka pho existuje v několika mutacích. Tou nejznámější je pho bo (s hovězím masem) a pho ga (s kuřecím masem). Pokud máte paměťový kvocient mořské rybičky, dobře vám k rozlišení obou druhů poslouží moje PMS© (Pomocná Mnemotechnická Synapse):
- Jak dělá česká kravička?
- Bůů.
- A jak dělá kravička na východě ČR, tj. na Hané? (Východ ČR… východní Asie… Haná… Hanoj… už se chytáte?)
- Spíš bóóó.
- Proto pho bo = hovězí.
- A kdo dělá „ga ga“? (Vím, že ve vašem leporelu vždycky gagala husa, ale to je taky drůbež, stejně jako kuře, takže… uch… uhm… kde je ten smajlík s kapkou potu na čele, když ho jeden potřebuje?)
Samozřejmě seženete i variantu se směsí hovězího a kuřecího, s vepřovým nebo tofu (což je vám jako vegetariánovi k ničemu, protože nějaké zvíře si ve vývaru tak jako tak poplavalo).
Tahle fajnovost se v poslední době nebývale rozšířila po celé ČR i Slovensku a fanoušků pho tak raketově přibývá. Pokud vás kolegové vytáhnou v obědové pauze na pho, máte garantováno, že za nějakých 100-130 káčat (4-6 euráčů) vaše žaludeční šťávy utopíte v kotli božského masového vývaru plného koriandru, rýžových nudlí, masa a sójových klíčků. A po návratu „ke strojům“ na vás nepadne únava, jako kdybyste spořádali rajskou se šesti. (Zato pisoáry nebudou stíhat.)
S Panem Domácím nám chybí na tuzemské phoprodukci chybí jediná věc (kromě originální ceny), kterou zřejmě dostanete jen ve vývařovnách ve Vietnamu. Tam vám totiž k pho přinesou talíř s limetkou (a ne s citronem), čerstvým chilli, jarní cibulkou a hromádkou bylinek. A když říkám hromádkou bylinek, tak tou hromádkou myslím hromadu a těmi bylinkami myslím celé rostliny i se stonkem. Identifikovala jsem mezi nimi asijskou bazalku a mátu a podle chuti a vůně něco jakou meduňku. Polívka hnedlinky dostane jiné grády a to samé vaše selfíčka (tedy pokud slupnete byliny i se stonky a nebudete z nich distingovaně otrhávat lístečky).
K úplně první pho v Hanoji a v našem životě jsme navíc vyfasovali cosi jako obrovskou langošovou chromozomovou tyčinku (bez kečupu a eidamu), kterou místní zovou quẩy. To je vlastně smažená chlebová tyčinka pocházející z Číny, která je rozšířená po celé jihovýchodní Asii. Těžko říct, jak s ní má člověk naložit, jestli ji namáčet do vývaru, přikusovat nebo si s ní na závěr vytřít podpaží… ale pořád to jsou kalorie navíc a ty jako cestovatel uvítáte.
Jo a jen na okraj, standardní mísa téhle nudlové laskominy vás ve Vietnamů přijde zhruba na 30,000 dongáčů (zní to děsivě, ale ve skutečnosti je to 30 káčat). A když používám slovo mísa, tak tím myslím lavor.
BÚN BÒ NAM BÔ / BÚN BÒ XAO U nudlí ještě zůstaneme. Tohle je oblíbené papu zejména na severu Vietnamu, ale dostanete ho všude, dost možná i v bistru v Průhonicích. Jde vlastně o salát z kulatých rýžových nudlí bún s hovězím masem, zeleninou a kyselou zálivkou. Na tomhle jídle je fajn jedna věc – na rozdíl od pho se při vaší první hůlkové premiéře nezacintáte od hlavy až po paty. A pošlete do bubnu i dost čerstvé zeleniny.
BÁNH MÌ I ve Vietnamu rádi bagety. Kde že se tam na Dálném východě vzaly? Pravděpodobně přišl y s francouzskými kolonialisty. A protože se místním přísun lepku v této podobě zamlouval, domestikovali si bagety a dnes je nabízí každý druhý pouliční stánek. Náplně jsou všeliké od vegetariánské až po paštiku či vepřový bůček. V Saigonu mě v posledních dnech posedla panika, že jsem tuhle místní špecialitu za celou dobu nestihla ochutnat, bohužel vzhledem k sérii střevních příhod jsem se k tomu dostala až v letištní kantýně těsně před odletem. Hádáte správně, že to nebylo to pravé ořechové. Ale věřím, že v Brně se mi nějakou zakousnutíhodnou bánh mì podaří brzy vystopovat.
CƠM RANG Neboli smažená rýže. Jeden z mých největších vietnamských favoritů. Rýže je po usmažení stále trochu lepkavá, takže se hůlkami nemusíte příliš ohánět, a je skvěle ochucená. Vřele doporučuji s tômíky (krevetami), ale uspokojí vás i s kuřetem, dokonce i sama o sobě. Fatální celiaci bacha, protože rýže se sype smaženou cibulkou, která je sice božská, ale může být obalená v pšeničné mouce.
ŠPÍZY Stánky s horami předpřipravených špízů jsme vídali na každém rohu především v Sapě. Troufli jsme si jen na maso na špejli podobně šašliku nebo čevabčiči. Vybraný špíz vám na místě tepelně upraví a stojí to nula-nula-nic. Pokud vám při pohledu na fotku níže nezačaly srdeční arytmie, troufněte si na drůbeží pařátky. A pak mi napište, jaké byly a jestli vám zevnitř nepoškrábaly jícen.
LOTERIE Hned první dny v Hanoji jsme zažili i takové situace, kdy jsme našli venkovní vývařovnu s mini barevnými plastovými židličkami a stolečky, které v IKEA seženete v oddělení dětského nábytku. Sotva jsme se napasovali do sedátek, už nám panímáma přinesla jídlo, aniž jsme si objednali. Nebylo třeba – nic jiného totiž na výběr nebylo.
Stejně tak tomu bylo, když jsme při procházce v okolí Sapy vyfasovali jídla v domorodých vesnicích. Naštěstí byla všechna vynikající a člověk přitom mohl po očku pokukovat po ženách oděných v barevných krojích a připadat si, jako by jedl u nich v obýváku. A velmi diskrétně z hlavy odsouvat myšlenky na to, že tu všude kolem běhá příliš mnoho slepic a černých prasat a příliš málo psů a koček.
Vietnamská kuchyně si zaslouží prozkoumat, takže se vykašlete na snídani zahrnutou v ceně hostelu a směle vyrazte do ulic! (Ovšem s živočišným uhlím po kapsách.)
Zdroj chytrých informací: Vietfoodfriends