EPILACE (aneb Ne každé cukrování je příjemné)

Jako relativní plavovláska jsem dlouhé roky neřešila nějaký ten nad pokožku trčící chloupek. Podpaží jsem si kvůli časté potřebě zvedat ruce nad hlavu kosila pravidelně a nohy stačilo v létě dvakrát přejet žiletkou, aby vás lidi nepomluvili, že pobuřujete. Čtete dobře, dvakrát. Za léto. Ano, vím, že to jsou tři měsíce a že chlupy rostou non-stop.

Jenže ve chvíli, kdy překlenete magickou hranici 25 let, začnete najednou nacházet porost na absolutně nesmyslných a nelogických partiích a v takřka trojnásobném množství. Nezřídka se pak přistihnete (nebo hůř – někdo VÁS přistihne), jak sedíte na zemi v krkolomné pozici a s vysunutou špičkou jazyka se snažíte nadbytečný porost z oněch partií vyždibrat pinzetou.

Po dlouhé době depilátorové, tak v mém životě nastalo období epilátorové. Trvalo slabý rok a nebylo příliš úspěšné. Chloupky vzdorovaly dál, přestože návod na epilátoru jasně říkal, že z vás udělá holátko až na tři týdny výměnou za to půlhodinové martýrium v koupelně. Na které planetě? V mém případě byl rekord týden, než se chlupy zase začaly rojit, protože mašinka je spíš přetrhla vejpůl, než aby je vytrhla se vším všudy. A přitom se pár z nich rozhodlo pro jistotu zarůst, aby ušly dalšímu masakru epilátorovou pilou. Ehm.

Ani nevím, jak jsem dosáhla nirvány zvané cukrová pasta. Jde o prastarou metodu, kterou si klestila porost už Kleopatra, aby se zalíbila Talošům. Kruciš, tak když už i Egypťané před tisíci lety uměli epilovat pomocí cukru, proč bych se to nenaučila já, sečtělá, vzdělaná a graduovaná? Vlastně počkat – proč bych se měla schovat před takovou výzvou a neuvařila si cukrovou pastu doma?

První článek, na který jsem kápla při konzultaci pana Googla, mě nabádal, že vařit si pastu doma je životu nebezpečné a ať si ji radši koupím (pod tím byla uvedená přesná značka a přes který e-shop ji seženu). Anebo ať zajdu na předraženou kúru do salónu (opět uvedený název konkrétního salónu a kde ho najdu). Při druhém pokusu jsem měla šťastnější ruku a kápla na následující recept:

2 sklenice krystalového cukru

¼ sklenice vody

¼ sklenice citronové šťávy.

Tohle všechno smíchejte v rendlíku a pomalu přikládejte pod kotel. Jakmile se cukr rozpustí a začne vřít a pěnit, ztlumte plamen na minimum, aby směs malinko pobublávala a neměla tendenci rychle hnědnout. Kontrolu barvy je lepší provést tak, že rendlík na chvilku sundáte ze sporáku, protože se uvnitř dělá hodně moc pěny, skrz kterou vidíte houbeles. Teplota směsi by se měla pohybovat kolem 120 °C, což jsem se neobtěžovala měřit, a i tak se dílo podařilo.

Po deseti až patnácti minutách jsem produkt barvy tmavého medu a stejné konzistence hrdě přelila do zavařovačky a nechala chladnout. Pak teprve nastalo to pravé, nefalšované peklo.

  • V době, kdy jsem v Japonsku vařila improvizovaný karamelový sirup na snídaňové lívance (pozn. rozespalá), jsem se naučila základní věc: Nikdy nevěř roztavenému cukru. V tekuté formě se totiž jeho teplota dostává do pořádných otáček a vy se nestačíte divit, jak rychle vám ta karamelová poleva vypálí do jazyka díru.
  • Směs jsem (pohledem) zkontrolovala asi po půl hodině a seznala, že nadešel čas.
  • Vzala jsem z příborníku tu nejošklivější dřevěnou špachtli a… v tom byl kámen úrazu. Kdybych pastu aplikovala prsty, hned od začátku bych věděla, co je špatně.
  • Pastu jsem rozetřela po holeni stejným stylem, jako bych mazala krajíc medem. Pěkně proti směru růstu chloupků.
  • Pasta byla dost horká. Hodně horká. Nervovým zakončením na sekundu vypadl signál.
  • A vás v tom šoku nenapadne nic lepšího, než tav rozprostřít na co největší plochu – aby se to jakože ochladilo a místo jednoho puchýře vám naskákaly hned tři.
  • Se slzami zalitýma očima a zuby zahryznutými do vlastních rtů zkoušíte ten gryf obkoukaný z YouTube, jak chloupky elegantně odstranit. Tedy prudkým trhnutím rovnoběžně s pokožkou a po směru růstu. Nejde to úplně tak, jak si představujete. Jen víc slzíte.
  • Špachtle už je po těch manévrech celá obalená v karamelu, stejně jako vy a linoleum v kuchyni.
  • Nakonec ze sebe cukrové brnění sundáte tak, že po kalužích rozprostřete nastříhané pruhy látky a ty použijete jako provizorní trhací pásky. A protože na některých místech netrháte podélně s pokožkou, za pár hodin vám naskáčou malé modřiny.
  • Za ty útrapy jste na dva týdny odměněni dokonale hladkou nohou. Ale jenom pravou.

No co, první vlaštovka taky jaro nedělá, hecovala jsem se. Puchýře jsem zamatlala panthenolem a před dalším masakrem je nechala pořádně zahojit.

V mezičase jsem levé noze koupila zábavu v podobě cukrové depilační pasty od Purity Vision. Tahle růži ovoněná pasta mě oškubala o 250 káčat za 350g kelímek, ale aspoň jsem si díky ní udělala představu, jak se má správná cukrová pasta chovat. Za sebe ji určitě můžu doporučit, ale pokud se dá vyrobit za zlomek ceny, ty peníze už bych do ní nikdy neinvestovala.

Zanedlouho už jsem zase stála u plotny. Tentokrát se dílo podařilo na jedničku s hvězdičkou. A já se poučila:

  • Kultivujte porost. Nechte si narůst chloupky do délky 5-8 mm. To je přibližně taková délka, při které ve větru vlají. (I když to zní strašidelně, pamatujte, že pro tenhle účel stvořil Pán Bůh dlouhé legíny a silonky.)
  • Připravte se. Proveďte odmaštění dané partie (já použila třeba odličovací ubrousky), případně jejich abrazi peelingem. Dlouhé vlasy si svažte do drdolu a zbavte se veškerého oděvu, který nechcete mít oslazený. Úkon provádějte ve vaně, v koupelně na dlaždicích nebo se podložte novinami. Hodláte-li kosit třísla a podpaží, dejte si pár panáků slivovice navíc.
  • Nechte pastu zchladnout. Radši úplně dotuha. Dá se kdykoliv znovu kontrolovaně natavit, buď ve vodní lázni, nebo ji pošlete na 20-30 sekund na okružní jízdu po mikrovlnce.
  • Lepší vošahat. Jakmile zkapalní, ale na dotyk nepálí a jen příjemně hřeje, naberte pastu kovovým příborovým nožem a jeho horní hranou ji rozprostřete v tenoučké, souvislé vrstvě proti směru růstu chloupků. Počkejte pár sekund, ať si chloupky uvědomí, že jsou v pasti.
  • Cuknout a trhnout. Teď je to na vás. Možná se naučíte techniku, která je výborná v tom, že pastu lze opakovaně použít. Používáte pouze nůž (nebo své prsty), kterým trhnete po směru růstu chloupků. Že se vám to podařilo poznáte, když odtrhnete souvislou vrstvu pasty, kterou takhle postupně nasbíráte do kuličky a tu znovu roztíráte. Nebo na zakydaná místa rozprostřete pásky látky a s jejich pomocí opět trhejte po směru – takhle ale spotřebujete o dost víc pasty. Ale zase pásky můžete jednoduše vyprat v horké vodě a použít znovu!
  • Vždy je cesty zpět. Jestli jste se pustili do třísel nebo podpaží a na poslední chvíli jste před sadistickým úkonem cukli, nezoufejte. Pasta se dá velmi pohodlně smýt, dokonce i studenou vodou. Co to udělá s vodovodním potrubím, ale netuším.
  • Na závěr rozmazlit. Chloupkůzbavené partie odměňte za prožité hrůzy porcí růžové vody nebo hydratačního krému.

Tak co, podařilo? Bolelo? Nemůžete se vynadívat na svá výstavní lejtka, nebo s temným mumláním vylíváte jakousi připálenou břečku do umyvadla?

Za sebe můžu po dvouměsíčním zkoušení dodat toliko:

  • Cukr nad zlato. Náklady na domácí přípravu pasty jsou minimální. Kolik, nějakých 15 káčat? Za množství, které vám vydrží na několik epilačních sezení? Mám jen dvě slova. Sbohem, epilátore.
  • Lepí pořád, neřád. Zatím mi vyhovuje metoda „roztírat nožem, strhávat pruhem látky“. Připadá mi to lepší než aplikovat pastu prsty, protože jsem si pokaždé připadala jako medvídek Pú, který vykradl včelí úl. I tak počítejte s tím, že vaše první pokusy budou trochu ulepené, než přijdete na ten správný gryf.
  • Zarelaxujete si. Nanášení teplé pasty konzistence medu mě nějakým způsobem neskutečně uklidňuje.
  • Oči vám z důlků nevylezou. Člověk si to představuje horší, než to ve skutečnosti je. Lýtka jsou pro mě na trhání téměř bezbolestná, jen to trošililinku tahá při nanášení pasty. Zato třísla, to už je jiná káva. Tady poradím trhnout co nejrychleji, jako když strháváte starou náplast. Než se nervová zakončení vzpamatují a zalarmují receptory bolesti, vy už se budete odměňovat panákem slivovice.
  • A co po pazuchami? Cukla jsem na poslední chvíli a pastu smyla. Jsem se bála, no 😀
  • Za deset minut to nesfouknete. Vyhraďte si minimálně půl hodiny na lýtka. A ještě víc, pokud se rozhodnete klestit džungli i jinde.
  • Hladké, hladší, nejhladší. Už po prvním pokusu s puchýři jsem užasla, že holeň konečně dostála svému jménu. Těsně po vytrhání kožka samo sebou na chvilku zčervená, ale za pár minut není po podráždění ani památky a vy se celí blažení potácíte po bytě a nutíte Pana Domácího, aby se s vašimi hlaďoučkými lejtky pomojkal. A tenhle pocit bohyně si udržíte minimálně následující dva týdny.
  • Zarůstají? V mém případě pár chloupků našlo rafinovaný způsob, jak se před příští cukrovou lavinou schovat. Ale oproti epilátorové kalamitě bych je spočítala na prstech obou ruk.

Experimentovali jste už někdy s cukrovou pastou? Nebo na jakékoliv odstraňování chloupků zvysoka kašlete?

1 comment

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *