KOPŘIVOVÝ EXPERIMENT
Dnes jsem si v praxi ověřila, jak mocná je karma. A že se její síla často projeví okamžitě, a ne až za dvě stě let, kdy se třeba narodíte jako housenka a druhý den vás sezobne slepice.
Vyrazila jsem na kolo (letos poprvé!) a celá natěšená si to namířila do Bílovic. Fyzická kondice se během rozjezdové půlhodiny projevila standardně (= chroptění, sípot, mrtvolně ochablé hnátové svalstvo, zadržovaný pláč a chuť škrábnout s kolem do příkopu). Což není fér, uznejte – u člověka, který na kolo sedne poprvé po půlroční pauze, se jistá rebelie organismu předpokládá. Ale proč by měl trpět stejně i někdo, kdo každý týden od podzimu do jara smažil bůček na lekcích spinningu?
Sotva jsem překonala první serióznější stoupání, zaplavily můj mozek endorfiny a veškerá únava i negativní myšlenky odjely na jednosměrný výlet do Kdovíkamova. Sjela jsem na lesní cestu a drandila z kopce do Bílovic. Přitom jsem se rozhlížela po kopřivách rostoucích kolem cesty a napadlo mě, že letos v létě zkusím s alergií a sennou rýmou bojovat kopřivovým čajem. Dvakrát denně šálek čaje připravený z čerstvých kopřiv… hmm…
A právě na záměr zmasakrovat během tohoto léta co nejvíc těchto žahavek zareagovala kosmická karma.
Přede mnou se náhle zjevilo auto, které jsem na téhle lesní cestě za posledních deset let nikdy nepotkala. Pohotově jsem zpomalila a vyhnula se mu, žádné drama se nekonalo. To až potom. První auto totiž rozvířilo menší písečnou bouři, takže jsem včas nezaregistrovala kamion (???!!!) jedoucí v závěsu za osobákem a zabírající celou šířku cesty.
Řekla jsem sprosté slovo a pro jistotu ho zopakovala, protože uhnout nebylo kam a kamion nejel, ale řítil se. Strhla jsem řídítka na bok a zmáčkla prudce obě brzdy. Bohužel jsem zapomněla, že při podobné vylomenině se můj bicykl dokáže na rozdíl od koně postavit i na přední (kolo) a vyhodit mě ze sedla. Následovala elegantní šipka ze svahu, zakončená jedním vrutem s dopadem nazad do bohatého kopřivového podrostu. Hodnocení odborné poroty: 9/10. (Ten jeden bod mi strhli za výraz tváře, když jsem se hrabala na nohy a dusila se přitom mračnem rozvířeného prachu.) Ale abych řidiči nekřivdila, zastavil a starostlivě se ptal, jestli jsem olrajt. „Jó, dobrý, až na ty kopřivy!“ odpověděla jsem kousavě, protože mi začaly napuchat končetiny.
Inu, nevím, jestli jste někdy měli možnost vyválet se v kopřivách. Prý je to zdravé, pomáhá to na revma a už naše babičky říkaly… (Argumenty typu JPP – Jedna Paní Povídala – prostě miluju.) Jenže ono to dost pálí a štípe, víte? A v noci to začne příšerně svědit a NENECHÁ – VÁS – TO – VYSPAT. Budete se drbat ze spaní a pak to ve dvě ráno vzdáte a s krvavými měchýři pod očima se přesunete do kuchyně, kde jen tak pro cvik upečete bezlepkový makovec.
No co, všechno zlé je pro něco dobré, pomyslela jsem si (= myšlenka zoufale optimistického člověka, který si nechce kazit první výlet na kole.). Ochladila jsem si puchýře vodou ze studánky a těšila se domů, protože budu moci karmickou nehodu aspoň využít pro malé hokusy pokusy s čerstvě zakoupeným a dosud netknutým Tea Tree Oil od Dr. Popova (11ml lahvičku si můžete dovolit za cca 90 káčat, za podobné množství i cenu můžete koupit i esenciální olej od Saloos/Salus).
Totiž, tenhle olej z australského čajovníku neboli kajeputu střídavolistého (zkuste to vyslovit třikrát rychle za sebou) se používá na bodnutí hmyzem (jako umírněný alergik na včelí bodnutí mohu hrdě prohlásit, že u mě nefunguje). Tak mě logicky napadlo – jestliže si TTO údajně poradí se svědivými boláky způsobenými hmyzím apetitem, proč by si neporadilo s boláky po kopřivách?
A výsledek horečnatého potírání opuchlin olejem?
- Velká oválná nula. Jo, na ostatní věci je TTO možná machr, ale na české kopřivy je krátký. Boláky nesplaskly a vesele se na kůži hemžily dál. To jste nečekali, co? Hahaha.
Přesto bych celý pokus nenazývala fiaskem, ale naopak zdařilým vyvrácením jedné hypotézy. To už zní líp, hm?
A kopřivy? Za to, jak mě požahaly, si je taky podala kosmická karma. Muehehehe.
TEA TREE A HON NA KVASINKU
Další vlastnost TTO, kterou jsem se následně jala testovat, se týká jedné mé dlouholeté známosti. Ani nevím, kdy mě navštívila poprvé, ale od té doby se tu a tam zastaví. Ujistí se, že se mám po léčbě širokospektrálními antibiotiky dobře, a vcukuletu se postará, aby mi bylo mnohem hůř. Zdrží se pár dnů až týdnů a hrozně se jí ode mě nechce. A vyloženě ji baví, jak se v tramvaji snažím co nejnápadněji poškrabat na onom prekérním tělním záhybu skrz kapsu kabátu.
Snad ani není třeba tuhle kvasící mrchu jmenovat. Ztrpčuje život většině žen a dívek (a když se to vezme kolkolem, tak vlastně i mužům). A prostředky na její vyhubení jsou vedle pofidérně funkčního krému také antibiotické tablety, jejichž vedlejším příznakem je – její návrat! Geniální!! Prosím nějakého farmakologa o vysvětlení?!
Nuže, můj druhý hokus-pokus s TTO proběhl částečně v souladu s informacemi na internetu – tedy pět kapek TTO zředit vodou (tak 15 ml), do téhle lázně ponořit tampon a ten následně zasunout, kam slunce nesvítí, ideálně přes noc. Hm, ale co s tou jaksi vnější částí? A tak mě napadla geni(t)ální myšlenka použít přes den mini vložku a tu pokapat TTO.
Prosím, přimyslete si k poslední větě ironický dovětek typu: řekla erudovaná a graduovaná, protože:
- Jedna Paní Povídala (a tentokrát měla pravdu), že TTO může některé choulostivé partie podráždit až spálit. V praxi jsem měla možnost otestovat na vlastní kůži. NENAPODOBUJTE můj nápad s vložkou a ušetříte si poněkud nestandardní aplikaci jahodového balzámu od Hristiny, který normálně patří na rty.
- S tamponovou metodou jsem zaznamenala úspěch bez jakýchkoliv nežádoucích podráždění a kvasinka vyfičela! Potvrzeno vícerými pokusy. (S tamponem se jen hůř manipuluje, protože navlhčením nabobtná.)
JAK SI TÝTRÝČKO PODÁVÁ KLÍŠŤATA
Klíšťata figurují na mém seznamu nepřátel jako Nežádoucí č. 1. Za nimi s velkým rozestupem následují kuřáci, vosy, jakýkoliv olej pozřený „na lžičce“, avokádo (jo, já vím, že je děsně zdravý…), kompotovaný ananas, kvasinka, slaná lékořice, senná rýma, nadbytečné otázky a hashtagy (jo, já vím, že jsou děsně cool…).
Nevím, co kdy komu udělala třeba ubohá brokolice nebo chudinky ančovičky. Zato mám jasno, co udělalo klíště mně. Přisálo se a už nepustilo. Dodatek: Přisálo se na nějaké choulostivé místo a už nepustilo. Což by neměl být problém, pokud ho umíte sami vyndat, že? (Tady krásně vidíte, že vysokoškolský diplom nezaručuje, že přežijete v divočině…)
Pokaždé zkusím všechny myslitelné metody. Vykoupat ho v jodisolu a vatovou tyčinkou ho „vojíždět“ kolem dokola. Vzít ho pinzetou za papulu a šmrdlat s ním všemi směry. Sprostě mu vynadat. V zoufalství ho polít vším tekutým od propolisové tinktury po benzín a doufat, že prostě chcípne a rozpustí se. Znovu mu od plic říct, co si o něm myslím.
Můj rekord je zatím hodina a půl casnování přerušovaného pouze hysterickými výbuchy pláče, házením věcmi kolem sebe a již zmíněným spíláním. A ani po té době nepustilo! Naštěstí jsem ten den šla na do nemocnice navštívit nemocné Téčko, takže jsem o odborné vytažení klíštěte mohla poprosit… ehm, potetovaného zdravotního bratra?
To byl určitě dialog týdne:
„Dobrý den, promiňte, já sháním sestřičku, nejde mi totiž vytáhnout klíště…“
„No tak já vám ho vytáhnu! Kde ho máte?“
„Ehm… no… na bradavce.“
„Ajo.“ (Na okamžik se mu za brýlemi rozostřil zrak.) „Tak já vám radši zavolám sestřičku.“
Až dnes se mi podařilo klíštěcí kletbu zlomit. Po zběsilém lovu jahod jsem si z pole přinesla i jednu přísavku. Zahájila jsem její destrukci tradiční metodou pokus-omyl-nadávky. Po půl hodině, kdy klíště nejevilo sebemenší známky opotřebování či únavy, jsem si vzpomněla na TTO. Že by…? Uštědřila jsem klíštěti dvě kapky, pár sekund ho šmrdlala vatovým tamponkem a najednou vyjelo ven jako po másle! Ale protože se olej obecně na odstranění klíštěte nedoporučuje, vůbec nejlepší aplikaci TTO můžete zvolit ve formě přírodního repelentu.
Na co používáte TTO vy? A co byste zařadili do svého seznamu „Nežádoucích elementů“?