OVOCE
Po Thajsku mě místní produkce nedokázala už ničím překvapit. Na trzích narazíte na zhruba stejné ovoce – mango, liči, mini banány nebo dračí ovoce, které jsou za pusu (i když v Padthailandu mi přišly krapínek levnější). Ježto Pan Domácí každou zimu plení pulty supermarketů s pomelem, ani Vietnamské pouliční pulty nezůstaly ušetřeny. Pomelo chutnalo docela jinak, než na co jsme zvyklí – dá se to říct i tak, že nám vlastně vůbec nechutnalo, taky se dá říct, že skončilo v koši 😀 Zato jsme si oblíbili rambutan – to je to červené a chlupaté, co je po oloupání stejně zase něco na způsob sliznatých a mimozemských liči.
Tady bych sdílela jednu pikantní historku z natáčení. Při pětihodinovém přejezdu jinak extrémně pohodlným busem z Mui Ne do Saigonu jsme zápasili s klimatizací nad našimi sedátko-lehátky. Místo mřížky totiž ve stropu zela díra, kterou nám na hlavu vanul proud ledového vzduchu. Rozhodli jsme se tedy díru vycpat mou použitou látkovou čistonosoplenou, která ale profukovala. A tak jako druhá vrstva posloužil pytel s odpadem z manga, které jsme měli na sváču. Jistěže jsme tam naši ucpávku zapomněli. Snad si jí řidič všiml včas. A pokud ano, dala bych všechny dongáče, co nám zbyly, abych viděla výraz v jeho obličeji 😀
NÁHODNÝ VÝLOV V SUPERMARKETU
V Saigonu se nám náhodou podařilo ubytovat poblíž vietnamského supermarketu Co.Op Mart. Měla jsem příležitost si jeho útroby důkladně prohlédnout během dramatu nazvaného: „Ty máš moji peněženku?-Ne.-Ale já ji nemám.-Já taky ne.-Ale já si pamatuju, že jsem si ji bral s sebou.-Fakt?-I s našimi pasy.-Aaaaaaah!!!“ Zatímco Pan Domácí letěl na hostel hledat šrajtofli a pasy (jistěže zůstaly na pokoji a ten chomáč šedivých vlasů mi odpadl z lebky úplně zbytečně), já kroužila po supermarketu a z nervozity, jestli se naše životní minimum podaří najít a jestli ještě někdy spatříme břehy Evropy, zvyšovala počet položek v košíku.
Pokud patříte mezi 0,113% menšinu neasijské populace, která nemůže žít bez sadistického aroma durianu, pak u mě tipy na nákup tohodle zhmotnělého smradu nehledejte. Ve skromné sekci pečiva a koláčků byla valná většina produktů plněná durianem, pro mě tedy nepoživatelná. Ale našly se i dobrůtky, které jsme si s Panem Domácím oblíbili a nakoupili je s sebou jako suvenýry (abychom tytéž pochutiny po příjezdu našli na vietnamské tržnici na Olomoucké v Brně za cenu jen o málo vyšší… grr…).
KARAMELKOVÉ ŽELÉ Jde o malé měkké karamelkoidní kostky v průhledném celofánu, které jsou rozhodně co do složení dietnější než rumové pralinky, protože se připravují z rýžové mouky a menšího množství sladu nebo cukru. Za sebe doporučuji oblíbit si thien hung (ze sušených banánů se sezamem), anh qui (s arašídy a sezamem) a yen linh (se sezamem). Proč? Protože na čokoládu jen tak nenarazíte, a pokud ano, budete ji muset z obalu vysrkat.
RÝŽOVÉ SUŠENKY ONE ONE. Pokud proděláte několik krušných nocí, kdy vartujete mezi postelí a záchodem, záchodem a umyvadlem a umyvadlem a šatníkem, taky je budete milovat. V rámci diety jsme konzumovali jen tyhle super chrumkavé sladko slané rýžové krekry. Nakonec jsme si jich koupili pytel domů jako záchranu v prvních dnech v ČR při přechodu zpět z asijské stravy na středoevropskou.
PITNÝ (A POTNÍ) REŽIM
To, co platí v případě Thajska a jakýchkoliv tekutin, které hodláte požít, platí ve Vietnamu dvojnásob. Chcete si dát zelený čaj a přinesou vám ho s ledem? O-ou, neber to. Neber to, neber to, nebo se z toho… V našem případě to bylo marný, bylo to marný, bylo to marný. A tenhle náš omyl jsme si poctivě odseděli. Alespoň jsem volný čas využila k pročítání příznaků břišního tyfu, proti kterému jsem se nedala před odjezdem očkovat, protože za litr se přece dá koupit spousta zajímavých suvenýrů.
Fajn osvěžení si můžete dopřát v podobě brčálově zelené šťávy z cukrové třtiny. S trochou štěstí se vám podaří natrefit na někoho, kdo ji vylisuje zastudena přímo před vašima očima.
Pokud jste vegani nebo se příliš nekamarádíte s laktózou, tak bacha i na smoothies, oproti Thajsku nemáte takovou jistotu, že v nich nenajdete kravské mléko.
Co bych vám tak ještě znechutila… Kafe? Skvěle, jdeme na to.
Ne, upřímně se doznávám, že kafe nepiju, takže teď můžu vést maximálně tak velmi procítěné hospodské řeči. Ale všimla jsem si, že se to ve Vietnamu kafem jen hemžilo. Hlavně na jeden druh jste mohli narazit v každém stánku se suvenýry, a to na lasičkovou kávu. Pokud se vám vybavil škodolibý smích Morgana Freemana z Až si pro nás přijde, jste na správné cestě – lasičky fungují jako filtr na kávová zrna podobně jako cibetky. Jedno balení jsem prostě musela koupit a darovat, ale co do chuti nevím, protože obdarovaná ještě nenabrala odvahu 😀
Ježto se cestující Češi musí v každém státě přesvědčit, že mají nejlepší pivo na světě, ve Vietnamu by měli vyhledat pivní bary, útulné polootevřené prostory, kde se pije pivo, vedou mužské řeči a sleduje fotbal. Z piv je nejznámější značka Bia hơi. Jako ignorant co se piva týče a tím pádem i adept na vyhoštění ze země – nemám nejmenší tušení, jak chutná, vím jen, že jde o něco lehkého na způsob japonského Kirinu. Zato atmosféra pivních barů mi přišla velmi sympatická, na TripAdvisoru by je označili slovy „vibrant place“.
Zdroj chytrých informací: Vietfoodfriends