OVOCE A ZELENINA
Drazí vegani a vegetariáni, nepanikařte, vaše kapsa v Japonsku nevykrvácí. Za předpokladu, že se nebudete mermomocí shánět po bio produktech a spokojíte se s kvalitou v supá (supermarketu), kde jsou ceny lokálních produktů srovnatelné s cenami v českých supermarketech. Nezmlsaní škudlilové, vy se soustřeďte na košíky s ovocem a zeleninou, které si v obchodě poležely už delší dobu a prodávají se tudíž za pakatel. Freegateriáni, vy vezměte frontálním útokem kontejnery za supá.
Uvařit rajčatové sugo vás pravděpodobně bude stát jmění a jednu ledvinu k tomu. Ale haló, jste v Japonsku! Potlačte alespoň protentokrát své chutě na pastu bolognese a sáhněte po křupavých sójových klíčcích, slaďoučkých hrachových výhoncích, mimozemských enoki houbičkách, roztodivných řasách nebo bílé ředkvi daikon. Pokud máte možnost si vařit, rozhodně vystopujte fialové sladké brambory, které jsou uvnitř krémově bílé a uvařené chutnají kaštanově (donedávna byly k dostání i v Lídlu). A vy bez vařiče nezoufejte a hledejte tempuru (viz níže).
Nezapomeňte koštnout taky ovoce, zvláště hrozny. Jižní Itálii jsem křižovala všemi směry a na šťavňatější a chutnější bobule než v Japonsku jsem nenarazila. V přepočtu za ně sice zaplatíte 500-600 jeníků/kilo, ale když se spokojíte s půlkilíčkem, to už taková finanční zátěž není, no ne?
Možná vás dost překvapí kaki – jo, takový to oranžový a dřevnatý bez pecek, co nám posílají Španělé na Vánoce. Je totiž všude. Zvlášť na podzim, kdy jsou stromy obsypané kaki zhruba stejně neobvyklým úkazem jako u nás obtěžkané jabloně nebo kadlátkoně. Japonci zřejmě ještě nestihli vymyslet nic jako kaki štrúdl nebo kaki žemlovku, takže si s klidným svědomím můžete pár kousků napajtlovat. Možná vás zarazí konzistence rozměklé sladké švestky, ale co je důležité – nemusíte to umývat, loupat, složitě vypeckovávat ani jinak kuchat a stojí vás to jen letenku do Japonska plus jízdenku směr japonský venkov.
Nejuniverzálnější ovoce, banány, vás svou cenou taky mile překvapí, zvláště když mírně zahnívají a jsou tudíž zlevněné. Počítejte s cenou okolo 20-30 káčat.
NĚCO NA ZUB
ČOKOLÁDA Do Japonska jsem jela s klasickými předsudky, pod něž spadala i kapitola: Jak přežít měsíc v Japonsku o nepoživatelné napodobenině čokolády barvy Hulka. Zase špatně. Z regálů i v těch nejmenších obchodech se na mě pod jmény Meiji, Ghana nebo DARS smála kvanta čokolády v tmavě hnědých obalech za cenu 60-110 jeníků/50 gramovou tabulku (je trošku ostudné, že naše stogramová cihla je u nich označena písmeny XXL…).
S ostatními dobrovolnicemi jsme se staly závislé na čokoládě DARS, která je vyváženě hořká a sladká, se smetanovým podtónem, krémovou konzistencí, a navíc je roztomile rozkouskovaná na jednotlivé dílečky. Nakonec jsem si připadala malinko hloupě, že jsem doma podlehla předodjezdové hysterii a do Japonska propašovala dvě Milky. Ale dobrovolnice se dobrovolně obětovaly, aby tento nebezpečný odpad zlikvidovaly 😀
DANGO Tyhle rýžové knedlíčky na špízu se objevily v mém milovaném anime Naruto, takže jsem je musela ochutnat za každou cenu. Jenže ony jsou obalené v ulepené přeslazeno-slané sójové omajdě. Ehm. Takže je stačilo ochutnat jednou, ačkoliv se na mě každý knedlíček usmíval ze všech sil.
MOČI Určitě hned při první razii v supá objevíte speciální sekci s měkoučkými fuffi-fuffi rýžovými knedlíky moči. Těsto je poněkud nestandardní, ponivádž v něm hraje hlavní roli mouka z lepivé rýže. Úlohu náplně potom zastává sladká pasta anko z fazolí adzuki (cca 60-90 jeníků/kus). A vy je budete milovat, alespoň první (dva) dny. Pak se radši začnete rozhlížet po něčem pevném, tmavém a neluštěninovém, jako třeba po čokoládě DARS.
Zvláštní odnoží vhodnou jako dárek jsou růžové sakuramoči obalené v listu sakury. Stejná náplň, stejná pravidla.
DALŠÍ CUKRÁTKA Sem bych zařadila další hezky načančané cukroví, třeba to s měkkým piškotoidním obalem, plněné světedivse fazolovou pastou, anebo nepřekonatelným kaštanovým pyré. V supá jsem uchrtila pořádný pakl těchto cukrátek, 270 jeníků/16 kousků. Zamilovala jsem si je do té míry, že jsem je poslala v balíku do ČR, aby mohla rodina taky zobat. Co myslíte? Jistěže jsem je, já čuně, po návratu zbodla skoro všechny sama!
Jak můžete vidět z fotek níže, japonské zákusky jsou různorodé. A poměrně dietní. Možná vás to inspiruje a máslový krém v dortech začnete po návratu nahrazovat fazolovou pastou. Nebo taky hmm… nejspíš… radši snad… ne.
ZOBÁNÍ
Nezařadila bych se k lidem, kteří si bez přesolených chipsů a všelijakých jim podobných křupadel nedovedou představit sobotní večer. Japonci si vymysleli rýžové krekry opatlané sladkou sójovou omáčkou, na které je přilíplá řasa. Pokud znáte japonskou směs, minikrekrové tyčinky mezi nimi taky najdete, pokud nejste zmlsaní a nevyjídáte jenom ty kuličky s arašídy.
Čirou náhodou jsem natrefila na vynikající křupavé hranolky z batátů s banánovým dozvukem, protože podle obrázku na obalu jsem nedešifrovala, co najdu uvnitř, a měla vážné podezření na čokoládu.
Jiný kalibr už nasazují sušené ryby a mořská havěť, z nichž jsem si troufla jen na sušenou sépii. Už pět minut sedím a namáhám mozek, k čemu její výzor připodobnit. Že by k uschlé vláknité řase, která přišla o veškerý pigment? Vy ji ale nebudete křoupat, nýbrž žužlat, cucat a žvýkat. Ona se holka nezdá, ale ve skutečnosti je měkká jako sušené hovězí a mírně nasládlá. A moc šmak.
PITIVO
SAKÉ Pod francouzsky znějícím slovem hledejte rýžové víno s malým počtem otáček a zvláštní jakoby mýdlovou chutí. Lidé zvyklí na čtyřicet až šedesát voltů nacpaných v panáku si nejspíš popláčou. Já měla možnost ochutnat saké velmi vysoké kvality z keramického džbánu, dožínkové saké a výletní sakéčko v mini zavařovačce ze supá za nějakých 110 jeníků. No… řekněme, že rozdíl mezi nimi nebyl až tak zřejmý. Ale je zábavné sledovat, jak se z něčeho takového dokážou Japonci picnout.
VÍNO První reakce Evropana: „Víno v Japonsku? Počkejte, to jakože – cože?!“ První reakce Itala: „Ma stai scherzando?! Pusť mě na ně, Francesco! Já jim ukážu -!“ Musela jsem se smát, když jsem v regálu supá zahlédla povědomou nálepku italského vína jménem Freschello. Za mých mladých erasmáckých let tuhle značku vína skupovali všichni erasmáci, především ti z východní Evropy, neb šlo o nejlevnější krabičák, který se jakousi souhrou náhod (nebo spíš vlivem exploze supernovy ve vzdáleném vesmíru) ocitl v láhvi s korkem. Cena v Itálii kolem eura. Cena v Japonsku pětinásobná.
PIVÍČKO Nejednou jsem ochutnala jak lehké pivo Kirin, tak Asahi, a kupodivu mi obě zachutnaly na první hlt. A to se prosím v ČR pivu vyhýbám, neb mi nechutná. Teď. Teď je ta pravá chvíle objet mi hlavu holicím strojkem a provolávat: „Shame!“
ČAJ Samu sebe jsem překvapila tím, jak málo zeleného čaje jsem v Japonsku za ten měsíc vypila. Odhadovala bych to celkově na dva šálky čaje matcha (to je ten zelený prášek, kterým barví doShrekova čokolády, zmrzlinu, makronky, Kitkat a cokoliv jim přijde pod ruce). Jeden kalíšek mi nalili během nečekaného čajového dýchánku ve vesnickém buddhistickém chrámu, kde probíhalo něco jako „den otevřených (posuvných) dveří“ a výstava ikebany.
Druhý mi v odlehlé části Arašijamy (okrajové oblasti Kjóta) nabídl ohromený prodavač figurek vyrobených z kokonů bource morušového poté, co jsem mu v japonštině vyjmenovala jména všech vystavených kokonových zvířátek včetně sovy a zajíce a navrch přidala slangový výraz pro „taťku“. Já vím, víc surrealistické už to být nemohlo.
