NON STOP SHOP
Vůbec nejrychlejší způsob, jak si sehnat žvanec nebo jiné základní zboží – čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu – je rozhodnout se na ulici, jestli udělat deset kroků vlevo a zalézt do 7-Eleven nebo udělat deset kroků vpravo a navštívit Family Mart nebo udělat deset kroků přes ulici a vybrakovat regály Lawsonu. Tyhle nonstopy jsou totiž všude. Kromě základní elektroniky a časopisů, které asi nebudete mít chuť louskat, tu najdete třeba onigiri (100-150 jeníků), sushi, hotová jídla na bázi nudlí a rýže, sendviče, kvazi-bagety a teplý fastfood, např. kynuté knedlíky s masem (150-200 jeníků). Ti, kteří potřebují doplnit hladinu cukru, rádi zabrousí do sekce se sušenkami, čokoládami (DARS!) a sladkými bochánky.
SECOND HAND
Nevím, jak u soudruhů v Praze, ale brněnské hlavní tahy lemují dvoupatrové sekáče Genesis, které mají absolutní monopol na oblečení, doplňky a hračky z druhé ruky. V bezprostřední blízkosti náměstí Svobody jich napočítáte pět. A protože do nich chodím s železnou pravidelností, slídila jsem po něčem podobném i v Japonsku.
Vsadím se, že hodně lidí sní o tom, že si oblékne nebo koupí originální japonské kimono a bude jakože gejša. Nebo jakože Tom Crusie. Než zmasakrujete prasátko a zrušíte stavební spoření, porozhlédněte se po second handu, který, předesílám, nebude stát přímo vedle chrámu Kjomizudera. Doporučuji poptat se anglicky mluvících místních nebo vyždímat tuto informaci z Google-san.
Se čtyřmi dalšími dobrovolnicemi z Yumesaki-tei jsme měly možnost vybít své nákupně-maniakální já v sekáči díky našemu drahému Bossovi, který nás vzal károu někam na předměstí Kobe. Do konce zavíračky zbývala hodina a my stanuly před věšáky ověšenými desítkami kimon, kimonovými sáčky, jukatami (lehké kimono na doma) a obi (opasky na kimono). Hodina!! Jak úkol z pevnosti Boyard. A jedna podstatná informace: jakýkoliv kus stál 300 jeníků. Koho by v takové situaci neposedl fantas?
Po hodině zápasení o nejlepší kousky a zkušební kabinky jsme každá odcházela alespoň s jedním kimonem. Mně se krapet zatmělo před očima a dočista jsem zapomněla na sedmikilový limit příručního zavazadla, takže jsem popadla kimono, opasek, kimonové sáčko a jukatu. Ale pořád to vyšlo v přepočtu na 240 káčat, no neberte to!! (I když vás následující dny bude děsit představa, jak si na letišti budete muset všechny kousky obléci, abyste váhový limit dodrželi.)
Takže když už budete jednou za život v Japonsku, dejte si tu práci a nějaký sekáč navštivte. A nenechte si zkazit radost Bossem, který bude další hodinu hudrovat, že „v těchle hadrách nikdy nebudete vypadat jako Japonky… kimono normálně stojí desetitisíce jenů… a musí se to šít na míru… bla bla bla… já za promoční kimono své dcery utratil dvě stě – tisíc – jenů… fanculo… a dámy pod kimonem nikdy nenosily spodní prádlo… bla bla bla… a ten pásek a jukata, co sis koupila, jsou pro chlapy… bla bla bla…“ Asi chápete, o čem mluvím. Chlapi.
Jestli si chcete odnést nějaký čtivý suvenýr, existují i knižní sekáče. Já z celého srdce toužila po dvou výtiscích mangy Naruto, kdy za jeden výtisk v knihkupectví chtěli 400 jeníků. Nakonec jsem je i za tuhle sumu koupila, ale jen proto, že v sekáči neměli zrovna ty díly, po kterých jsem pásla. Nicméně cena tam byla téměř poloviční.
DAISO
Předem zná odpověď na jakoukoliv vaši nevyslovenou otázku či potřebu. Možná neokupuje každý roh ulice jako nonstopy, ale i přesto se vám do jednoho podaří dříve či později narazit. Stačí stalkovat magické číslo ¥100 a otravnou hudbu a ty vás zavedou do barvami hrajícího, někdy až třípatrového krámku. (Kdo má orientační smysl rybičky Dori, v Kjótu na vás čeká jedno daiso hned naproti hlavního vlakového nádraží, další na vlakové stanici Sanjo a jedno v zastřešené nákupní pasáži.)
Seženete tu toho dost – stylové pohlednice a přáníčka, sešity, jídelní hůlky, oblečení, kuchyňské nádobí a náčiní, základní elektro cimprlata a jídlo, hlavně sladkosti a svačinky. A zaplatíte nějakých 100-300 jeníků za kus. V čem je háček? Upřímně, netuším. Jídlo nebylo prošlé, přáníčka vypadala luxusně a bezprsté rukavičky mám doteď, a ještě se nerozpadly.
Já v daiso nakupovala téměř denně (kde myslíte, že jsem sehnala všechny suvenýry pro rodinu, he?) a srdce se mi svíralo, když jsem si připomínala sedmikilový limit, abych přestala fantazírovat o tom keramickém setu na čaj a bambusovém prostírání. Jen jedna rada na závěr:
Než vkročíte do daiso, zacpěte si uši sluchátky a pusťte si do nich na plné pecky nějaký metal.
Protože reklamní tlachání doprovázené otravnou hudbou a často ještě rozkřikované mončičákovými hlasy prodavaček jede pořád dokolečka a zahnízdí vám v hlavě tak důkladně, že si ho bez problému vybavíte ještě po dvou letech.