Ani ve snu by mě nenapadlo, že ten nejdelší vztah neprožiju po boku muže, ale kvazi-bílého pimprlete jménem Ofce. Letos v červenci slavíme už páté výročí našeho společného cestování! A tak mě napadlo, že bychom si obě zasloužily dárek, o který se postaral Saal Digital, který nám nadělil nostalgickou vzpomínku na těch pět let v podobě luxusní fotoknihy.
Ofce se ke mně přicourala v den, kdy jsem dosáhla plnoletosti, což už bude dobrých 11 let (přestaňte počítat!). Odkud, to ví jen moje sestři, která ji ke mně vyslala na převýchovu, zababušenou do balicího papíru a barevných stuh.
V té době bylo mou největší životní ambicí odjet do Irska a pořídit si ofčí farmu a vlkodava (ano, i k něčemu takovému dokáže člověka dohnat bolestivý proces dospívání). Záložní plán byl sňatek s brunejským sultánem a následná nenásilná anexe Irska. Nicméně nakonec zvítězila touha zařadit se po bok graduovaných, takže dalších šest let jsem upsala akademickou duši Alma mater a studiu mezinárodních vztahů.
Zatímco jsem trávila veškerý volný čas s nosem zabořeným do akademických textů či jejich vyvářením, tohle chundelaté stvoření bez jména se líně povalovalo na stole a vysílalo ke mně prosebné pohledy, které jsem mylně dešifrovala jako přituplé. A ona přitom jenom chtěla pro změnu koukat z okna. Vidět svět tam venku.
Tohle přání jsem jí splnila poté, co jsem vydřela bakalářský titul a rozhodla se o prázdninách podniknout cestu do Itálie. Ježto mi kamarádka dala košem a já se nechtěla po Makarónii potloukat sama, sáhla jsem po malém chundelatém stvoření na mém stole a Ofce byla na světě. A jelo se na týden do Dolomit. (Chybělo ale málo, protože dalším adeptem byla plyšová žirafa Adélka. Tu však vyšachoval fakt, že má na výšku 26 cm a neudrží balanc.)
Letos v létě jsme se do Dolomit vrátily a kruh se tak uzavřel. A po návratu do české kotliny na nás už čekal balíček od Saal Digital, který Ofce nedočkavě rozcupovala. A první dojmy?
Pominu chvilkovou depresi, která se Ofce zmocnila při prohlížení svého mladšího já, které se před pěti lety, pravda, pyšnilo nadýchanou, běloskvoucí trvalou. Já i moje famílie jsme se nestačili rozplývat nad vysokou kvalitou fotek a vůbec celkovým provedením. ,Hm, že bych nebyla až tak marný amatérský fotograf?‘ zapředla jsem v duchu, když jsem knihou listovala, protože jsem poprvé měla možnost vidět své fotky kvalitně vytištěné. Ofce na mě hleděla tak usilovně přihlouple, že jen odhaduju, jak moc jí lichotilo být v centru pozornosti a obdivu.
Musím říct, že jsem se zamilovala do programu na vytváření (nejen) fotoknih. Jednoduše si ho stáhnete na jejich stránkách a zhruba dva týdny trávíte přebíráním stovek fotek a snažíte se ty nejlepší naaranžovat do smysluplných celků. Nebo si práci podstatně zjednodušíte a zkrátíte tím, že zvolíte automatický návrh. Já se ale ráda ve věcech piplám. Jenom vybrat ten nejlepší font z nepřeberného množství úchvatných kandidátů mi zabralo půl dne.
Pro představu, k zdokumentování posledních pěti let nám bohatě postačila fotokniha o rozměrech 28×19 cm a obsahu 26 tuhých stránek s lesklým povrchem, v pevné, taktéž lesklé vazbě. Tohle vše (včetně dopravy, která to z Wurstelandu stihla ke mně domů za tři dny) v hodnotě 1200 káčat. Nicméně rozměry, počet stran a mnohem víc si můžete navolit sami přímo v programu.
Tímto svým i Ofčím jménem děkuji Saal Digital za možnost fotoknihu vyzkoušet! Mohu jen vřele doporučit, ať už máte doma fotogenické mimčo, tlupu koťátek, a nebo vám ve složce v počítači leží ladem hromada svatebních fotek 🙂